Izolace bioplynových stanic

Izolace v “bioplynkách” je v lecčems specifická. Teploty spalin nejsou tak extrémní jako u moderních turbomotorových agregátů, které známe dopravní nebo stavební techniky, ale na druhou stranu je zatížení trvalého charakteru. Tam, kde motor autobusu nebo náklaďáku „odpočívá“, třeba jízdou z kopce nebo výměnou obsluhy, generátor bioplynové stanice jede stále na plný výkon. To se projevuje v životnosti zařízení, které nezřídka dopadá třeba takhle:

 

 

Provozovatel takového stacionárního zařízení pak začne zpravidla hledat kompatibilní náhradu za originální izolaci, protože vysoká cena náhradních dílů k tomu doslova vybízí. To se samozřejmě potýká s rozměrovou přesností izolace, protože výrobní dokumentace od potrubí zpravidla nebývá k dispozici. Jednoduchým zaměřením pak může snadno dojít k tomu, že náhradní izolace není rozměrově přesná, nesedí zcela správně a způsobuje další problémy. Na fotografii je vidět nepřesný tvar izolace, který způsobuje rozevření izolace a tím porušení izolační funkce.

 

 

Takovéto defekty mohou zásadně ovlivnit životnost jednotlivých komponent a samozřejmě negativně ovlivňují teplotu v motorovém prostoru. S nárůstem teploty si pak neporadí ani intenzivní větrání, dochází k dalším škodám.

U neoriginálních izolací je rovněž nutné pečlivě zvážit volbu použitých izolačních rohoží a látek. Každý izolační materiál má svůj teplotní limit a jeho překročení zpravidla vede k destrukci vláken a rozpadu izolace jako celku,  nebo její části.

 

Originální nebo neoriginální izolace?

Náhradu za originální izolace lze úspěšně vyrobit téměř vždy. Je potřeba dodržet zásadní pravidla, provést pečlivé zaměření, nebo pracovat podle dokumentace. Dále provést měření reálných provozních teplot na různých částech motoru a vedení spalin. Podle toho navrhnout skladbu izolačních vrstev a povrchových látek. Pokud se vše dodrží, je možné získat náhradní izolační díl nebo díly v kvalitě originálu a bez nebezpečí výrazně zkrácené životnosti.